"Vše bere proud děje a času, pouze naše sny zůstávají!"

Co řekl svět?!

Středa v 19:00 | J.K |  Básně
Je pár věcí o co jsme v životě žádal přec
dostal jsem jen prachu hrst, sen jsem ztratil včera avšak je dnes
připadám si jako lišák v lese schovaný

Proč Člověk trestán jest za honbu za štěstím
zdá se na dosah jen natáhnout ruku....

Svět řekl : ,,Pár prstů pryč!"
jak to bude dál ty už víš, nadále o všem jen sníš

Kdo by dovolil si snad o Světu rozhodnutí říci slov pár
žádná odezva, vůbec nikdo neřekne slov

,,Přeji šťastný lov" přitakal Svět viděl tu hrůzu jak na tělu
tak v hlavě jako by bubnovalo třista lidí na bubnů pár
kde jsi Světe?! Tam kde dříve jsi stál....
 

Pozlátko

8. října 2017 v 15:26 | J.K |  Básně
Hašlerka na jazyku sládne, hořkne chuť se s chutí střídá
jako mění se pocity, slova, činy

Celý svět je jako bonbón v obalu z plastu
obklopený pozlátkem z alabastru ten rozbitý zdá se být

Když v puse cítím tu chuť, jako cítil bych slzu všech lidí
která stéká po víčku pokračuje dál a dál na zem padá, do propasti jménem hněv

Zuří se člověk na člověka nenávistí vrhá zlověstný stín
jednoho dne to vše skončí až obrátí se každý v čin

Loučím se Horo!

1. října 2017 v 19:00 | J.K |  Básně
Loučím se s horou s lesní říčkou
s jelenem v říji
musím už jít došly mně síly

Se střepem v noze a smutkem v srdci
avšak vrátím se velice brzy

Už teď vím louko
skálo a prameni

Počkáš tu na mě až se čas naplní

Bude to věčnost či chvíle pouhá
to rozhodne převládajících vandrovníků touha
 


Okénko vlaku

30. září 2017 v 18:41 | J.K |  Básně
Zkrz okénko vlaku se vše krásné zdá být
všude okolo malebné louky
mohutné hory
krásný les

Tak málo stačí k radosti jakou mám já dnes

Koryta řek

12. září 2017 v 18:33 | J.K |  Básně
V korytu řeky jako její proud
nutí plout plout plout.

Kde ryba i všech živočichů háj
to je svět pravý ráj.

Okolo poušť či bujný les
vše co člověka posouvá zpět do nebes.

Tam ten pravý ráj jed lidí háj
jménem svět.

Omluva

28. srpna 2017 v 21:06 | J.K |  Básně
Nezáleží na tom snad, kolika slovy omluvil bych se rád,
ani tisíc nevyjádří pocity které místo omluvy mám, třeba všechny dám, kéž by to šlo.

To co cítím se nedá do obálky dát, poslat jako dopis ve žluti perem psát,
možná lži, kterých já pár postrádám.

O to ale nejde, nešlo nikdy o to kolik slov, básní, veršů jsem dohromady dal,
i přesto jsem nadále psal, píši dál.

Avšak chybí čtenář, jeden pouhý.

To vše je ale příběh příliš dlouhý a patří do desítky jiných, ale do této jediné ne,
tato o úplně jiných věcech byla a je.

Čekám na tebe čtenáři, nechci odpuštění, to ale moc dobře víš,
pokud chceš snad mě pochopíš, pokud ne nedozvím se ani jednu možnost z nich,
všechna slova na jazyku tají jako sníh.

Duše půl

10. srpna 2017 v 18:45 | J.K |  Básně
Občas bývám sám, asi jako každý, moje myšlenky jsou,
jak předem připravené vraždy, které se mají konat ale na mé duši.

Často říkávám, že musím zníčit ty zbytky štěstí, lásky a pozitivního snu,
to vše jsme přenechal noci i dnu, ve slunci, měsíci, básni...

To vše jsem přenechal, propůjčil na dobu delší než jeden či druhý rok,
udělal jsem snad dobrý krok ? možná jsem prázdný.

Něco, co tvořilo celek můj už vidím v dálce,volám "Živote stůj!".

Nezastavil, kráčí, běží rychleji a nelze ho zastavit ničím, než dobrou vůlí,
tou, která mou duši tolik půlí..

Pán a pes

18. července 2017 v 19:29 | J.K |  Básně
V modřínů háj, tam hluboký je les,
kde přespává starý vandrák a jeho pes Rex.

Dobře hlídá, tak jako hlídal vždy,
odhalí všechny nekalosti a trampoty.

Ale i on už má svůj věk, srst vybledlá, zuby skoro pryč,
staří si i k němu našlo svůj klíč.

Nedaleko k ránu, ještě před prvním paprskem slunečním,
po pánu a psu ani smítka prachu, byli obětí krachu ?

Kde jsou?!

Museli jít dále, k cíli který nám byl skryt,
ihned co se vzbudíš můžeš znovu snít?!

O smutku

10. července 2017 v 21:45 | J.K |  Básně
Pocit temný na kolena sráží, chmuru do našeho těla i duše vnáší,
někdy se nejde ani hnout, po obláčcích po nebi plout, plout.

Pár chvil štěstí, přeruší zármutek klamu, blíž než se zdá,
umírá v tobě na kousku citu lemu .

Všude je klid, všude je smích, zábava, radost, jen v tvé duši,
na očích zůstává kapka, slza co značí neutuchající marnost, to je smutek.

Nemusí být neutuchající pláč, na první pohled většinou se nedá rozeznat,
je to uvnitř, nositele ničí jako nemoc, nelze mu tak lehce pomoct.

Milujte ho, donuťte ho zapomenout minulost, žít přítomnost a jít v budoucnost,
co bylo už jen ve vzpomínka pouhá, ať krátká či dlouhá.

Světa klam

19. června 2017 v 19:16 | J.K |  Básně
Jsem jen kluk,které ho jsi nechtěla říkáš dnes,
z toho by hořel i ten nejsilnější les, ale co z toho bude mít...

Lhal bych, říci že nezáleží na slovech co slýchám, na lžích a klamech,
těch všech hrách, ano z toho jsme měl tak obrovský strach, už není proč,
svět řekl : ,,V realitu vkroč", nuže jsme tu.

Sundal jsem si brýlu barvi růž, v pozadí slyším jak brousí se na mne nůž,
ukovaný ze slov, z klamstev, všeho co drtí můj rozpadající se svět, chybí snad už jen jed,
jménem sen.

Ano, v mysli lítost, že neznamenal jsem v životě tvém tolik, kolik jsi řekla mě,
možná jsme žil jen v krásném sně, který znal jsem pouze já, ta osoba jediná.

Mnoha slov, psaní či dopisů pár, kolik z tebe ještě mám , to vše jsou lži ..?

Pokud ano, tak jsi skvělý lhář, myslel jsem , že jsi jediná čistá duše kterou znám,
tu kterou vždy rád mám, pletl jsem se ?!

Nevěřím, že vše byl pouze klam, od člověka,
kterého tak moc (ne)znám....

Kam dál