"Vše bere proud děje a času, pouze naše sny zůstávají!"

Únor 2016

Zbyla láska

28. února 2016 v 7:00 | J.K |  Básně
Řeknu vám příběh, který se mi stal,
když do stejné slečny jsem se víckrát zamiloval.

Je to holka, o který každý kluk sní, taková,
s kterou chceš být spousty dní.

Jeden problém tu však byl, jmenoval se strach, asi jsem byl cvok,
i přes vše, co ona mi řekla, pokoj jsem si nedal, stále jsme jí miloval.

Bylo to jednu krásnou středu, kdy vzal jsem odvahu a pusu jí dal,
nějakou chvíli jsem se s ní líbal, dali jsme to do kupy,
všechny pochybnosti odešli pryč, zbyla jenom láska, ta o které sníš...

Už né noc, jen den

27. února 2016 v 18:30 | J.K |  Básně
Rád bych napsal, že pravdu šťastný jsem,
ale to byl lhal vám, ale hlavně sobě snad, noc tak nemám rád.

Přes den, plný smíchu jsem, v noci vkrádá se mi do mysli špatná myšlenka,
na prolhaný den, možná je to jen zlý sen.

Můj smích asi falešný je, když si svoje básně čtu, je to smutné, možná né jen v mysli,
ale v srdci smutek mám, jak moc sám sebe znám ?

Vím, co v životě chci, ale nevím jestli mi to může někdo dát,
proč nějaké lidi mám až moc rád ?

Když pak o ně příjdu, smutku opět plný jsem, chci noc, už né den,
k čemu tuna falešného smíchu, který zakrývá světa pýchu ?

Dal jsem otázky, kdo na ně odpověď má, ten mě teprve opravdu zná !

Jiná slečna

27. února 2016 v 16:30 | J.K |  Básně
Za svůj život už jsem poznal několik slečen, ale přišla jedna,
která je úplně jiná, už po pár dnech, viděl jsem v ní jiný dech,
něco, co mě okouzlilo už před půl rokem a trvá to, asi jsem cvokem.

Trvalo to spoustu dní, než jsme si dali pusu, první a snad né poslední,
oba uvidíme, jak to půjde dál, jak se osud zachová k nám.

Samozřejmě, že doufám ve šťastný vztah, ani jeden z nás nechce krach,
chce spoustu spolu prožitých dnů, společných snů.

Ale vše se může pokazit třeba v jednu chvíli, snad jsem člověk,
který se v lásce nemýlí.

Těším se, až po týdnu uvidíme se zas, až ucítím tvé rty,
tvůj hlas...

Možná byla jen sen

27. února 2016 v 11:09 | J.K |  Básně
Kde se ve mne berou pocity lásky, když strach mi na tváři kreslí vrásky,
ano, přiznávám, jediné z čeho strach mám, je to že tě tak dobře neznám,
možná nejsi taková, jakou bych tě chtěl mít, zatím chci ale dále jít.

Zítra už je neděle, uvidím tě snad, ty víš, jak moc tě mám rád,
ty víš, co vše muselo být, než jsem tě mohl v mém náručí mít,
kdyby to ne mě bylo, už dávno spolu jsme, ale osud chtěl, ať si ještě počkáme.

Tak jsem čekal, ostatní slečny jsem se smutkem odmítal, spoustu přátel mi řeklo jen,
zapoměň na ní, byl to jen sen, ale já nemohl, chtěl jsem dál snít, tebe při sobě mít...

Proud Větru

27. února 2016 v 10:30 | J.K |  Básně
Změny se dějí káždým dnem, když jsem uvnitř,
i když jdeme ven. Jsou to malé, nenápadné kroky,
nebude to trvat věčnost, ani dlouhé roky.

Jednou, jako když blesk do země střelí,
budem jinde, než jse možná chtěli.

Nezáleží na tom, jestli to je dobré nebo ne,
je to jako proud, co dále svojí trasu jde.

Proto říkám, jděte cestou, i přes vysoké valy,
vítr vás odvane, tam kde by jste býti měli.

Spadlá hvězda

26. února 2016 v 15:40 | J.K |  Básně
Hvězda spadla, už je tu víc jak patnáct let,
jseš to ty, skoro celý můj svět.

Svět mi spoustu všeho vzal, ale jsem rád, že aspoň tebe mi dal,
spíše půjčil, na omezený čas, když slyším tvůj krásný hlas.

Jsi mou hvězdou, která na zem spadla, princeznou, která mi kousek mého srdce vzala,
nevím, jestli to osud byl, že jsem se tak se skvělou slečnou, potkal a seznámil.

Jsem rád, že tě mohu znát, jsi hvězda, která omylem spadla na zem,
aby někoho udělala šťastným, možná jsme blázen, že si myslím,
že bych to měl být já, jsi jediná, která mně opravdu zná...

Už to jiné je

26. února 2016 v 7:23 | J.K |  Básně
I když už to teď jiné je, jsme spolu, pár,
nevím, jestli tak chceš být dál, nejsem si jistý, jestli cítíš to co já,
jestli jsem láska tvá.

Dlouho jsi nechtěla, myslela jsi, že to zkazí náš vztah,
co si myslíš teď? Stále je láska, vztahů vrah?

V neděli na nádraží, na tebe s růží čekat budu,
po čtrnácti dnech se uvidíme, pusu si dáme,
snad spolu ruku v ruce odkráčíme.

Doufám, že jsi nezměnila názor svůj, na to, že spolu máme být,
že se to takto má dít, čekal jsem na tebe dlouhý čas,
dlouho jsem slyšel jen tvůj hlas, viděl tebe, ležet vedle mě,
ale teď už to jiné je...

Starý poutník

25. února 2016 v 17:26 | J.K |  Básně
Šel jsem loukou, myslím devět hodin bylo, v tu chvíli,
něco se přihodilo, nebyl to čert, ďábel ani duch snad,
přesto jsem věděl, že se mi do mysli vkrad.

Když jsem prošel loukou, na polní cestě stál, připadalo mi, jako bych ho znal,
byl to starý muž, víc jak šedesát let mu mohlo být,
v tu chvíli nevěděl jsem, jestli mám odejít.

Nemluvil, jen tam tak tiše stál, do tváře jsem mu neviděl, on se totiž smál,
smál se mě a celému světu lidí, že se za nás on i další stydí.

Pak otočil se, do lesa šel dál, s tou postavou už jsem se víckrát neshledal...

Děkuji osude

25. února 2016 v 15:40 | J.K |  Básně
Skoro každý den, píši v básních svojí zpověď,
sám v sobě nenacházím na otázky odpověď, myslel jsem, že jiné to bude,
ale je to tak, jak to je , i přes to , děkuju ti osude.

Od jedné středy, už to jiné je, nevím, jestli to tak má být,
nevím, jestli s ní životem mám jít, celou dobu jen ona pochybnosti měla,
teď se karta trochu obrátila.

Ale, děkuji osudu, že jsem mohl být, jsem s mojí princeznou,
s mojí slečnou jedinečnou, snad dále to už lépe půjde,
to co hledala, ve mně najde.

Co, když oba zjistíme , že to tak nejde ? jenoduše z toho nic nevzejde,
bude to jen vzpomínka, na chvilku krás, kdy láska byla v nás...

Ve snech

25. února 2016 v 8:00 | J.K |  Básně
Když jsme ve snech, je to tam skvělé,
většinou jsme tam, kde opravdu být chceme,
ale říkat si stále musíme , jsme zde a našimi sny,
se dusit nechat nesmíme.

Když se tak stane, zůstanou nám jen sny,
promarněný čas sněním a dlouhé dny.

Berme sen pouze jako dočasný únik od světa,
který není nic víc, než pro tebe promarněná léta,
který se ale může změnit v tvůj sen ,
stačí věřit ve štěstí, za svým osudem si jdem .