"Vše bere proud děje a času, pouze naše sny zůstávají!"

Březen 2016

Falešný smích

31. března 2016 v 17:10 | J.K |  Básně
Smích je ten poslední pocit co mi snad zbyl,
všechny ostatní jsem radši utlumil, nechci milovat,
když vím kolik bolesti mi to působí každým dnem,
vidím jí, nechci se smát, je to sen, noční můra, připadám si jako mrtvý,
nějaká stvůra.

Vidím jí ve snech, každý den, když ve škole jsem,
osude co jsi mi provedl, že uvnitř smutním jen.

Napovrch veselý, šťastný se zdám být, uvnitř mohu jenom snít,
řekl jsem si už před časem, že o tobě báseň poslední napíšu, už o tobě nebudu psát,
nemůžu, neusále chybíš mi víc, ranám nastavuji stále líc.

Chci a musím jít dál, ale nevím kam bych se hnal, byla jsi pro mne víc,
než dokážu říct, když jsi odešla nezůstalo mi nic, pár věrných přátel,
kterých si cením, každým dnem se víc a víc měním.

Kdo mi radu dokáže dát ?
Možná čas, snad...

Životní výpočet

31. března 2016 v 11:57 | J.K |  Básně
Když jsem dnes počítal, v matematice příkladů pár,
připomněli mě život, tak jak jsem ho znal.

Taky jsem počítal, že nyní jiný život budu mít,
přepočítal jsme se, s tím musím žít.

Tak jako ten příklad, tak i výpočet reálný vyšel špatně,
rve mi to srdce i dásně, když vidím jak mozek mi neříka,
co s tím příkladem dál, sám sobě jsem si párkrát lhal.

Měl jsem dojem, že by výpočet správný mohl být,
o tom jsme si mohl nechat jenom snít.

Na papíře můžu začít znovu, znovu napsat příklad a třeba výjde výsledek správný,
v životě to tak lehké není, máte jednu možnost, jeden příklad, jeden výsledek,
který podtrhne váš konečný rozsudek.

Nenechte se odradit, běžte neustále dál,
správný výsledek bych vám moc přál.

Dopis smrti

30. března 2016 v 13:42 | J.K |  Básně
Vrátím se na místo, kde málem život mi sebrán byl,
o tom místu jsem nejednou snil.

Půjdu tam sám, to místo tak dobře znám,
kdyby před časem, tam nebylo přátel pár,
dnes už bych tu nestál, nebyl tu tak jak jsem, pro mě noc, pro vás den.

Každý den, děkuji jim, že mě zachránili v hodinu temnou,
vždy když jsem potřeboval byli semnou.

Z těch přátel už jen trochu mám, odešli,
bohuže vím kam.

Až příjdu, na tu v Brdech horu, podívám se upřeně dolů,
vhodím tam pro smrt můj dopis, kde jsem nechal svůj podpis.

Napsal jsem, jak moc nad ní jsem vyzrál, že já jsem jí v tu chvíli poznal,
ještě chvilku si počkat musí, něž mou duši okusí, pak až si s ní ruku podám,
na další dlouhou cestu se dám.

Starý, mladý tramp

30. března 2016 v 10:30 | J.K |  Básně
Kytaru při ohni slyšíš znít, jdeš naposledy přiložit, spíš.

Ráno zbyl z ohně jen popel a dým,
ten poslední, co nám zbyl.

Vodou hasíš poslední uhlík žhavý, připadáš si strašně starý,
když ti chybí ty chvíle u ohně, kde každý přítel byl,
znovu jsi o těch chvílích snil.

Mít tu možnost, tak okamžitě zpátky jdeš,
už nevíš co je pravda a lež.

Jsi starý tramp, i když mladý jsi,
stále si držíš trampské sny.

Chceš s přírodou jen tak být, po nohou lesem i horou chvilku jít.

U ohně sedět, zpívat si, žít,
své sny nadále snít.

Citová slepota

29. března 2016 v 15:04 | J.K |  Moje myšlenky
Zdravím čtenáře, dnes místo básně se chci podělit o pár dalších myšlenek. Pozastavil jsem se nad významem slepoty a kdo je opravdu slepý člověk. Po chvilce rozmýšlení jsem usoudil, že slepý člověk není ten co nevidí, ale ten co má štěstí před očima a i tak ho nedokáže vidět.

Nevidí lásku, city on asi ani nemůže, protože je to jeho svět, do kterého musí přijít někdo opravdu "ideální" aby poznal, že ho miluje, jinak mu slovo láska nic neřekne.

Bohužel jsem se do jednoho takového člověka zamiloval, ale právě, kvůli její slepotě jsem o ní přišel, nevyčítám jí to.
Doufám, že je teď štastnější ;-)

Přeji všem spoustu světla a lásky :-)

Oslepení světem

28. března 2016 v 11:10 | J.K |  Básně
Slepý člověk není ten, co nevidí kvůli očím svým,
nevidí lásku, jeji světlo i dým.

Myslí si , že sám má každý být, ale on tak musí světem dál jít,
proč kazit jiným, to co on sám nemá,
asi jenom stoná.

I když třeba milovat on chce, nějak to nejde,
možná správná osoba ještě na obzoru není,
v jeho mysli se to všechno pojí.

Já takovou jednu osobu jsem znal, neuvěřitelně jsem jí miloval,
avšak ona nenašla ve mně lásku, kterou hledala snad,
nebyl jsem moc rád, ale co se dělat dá, když láska není tam kde má,
ten pocit duše má moc dobře zná.

Skutečný poklad

26. března 2016 v 18:30 | J.K |  Básně
Co vlastně pravý poklad je, o co v životě vlastně jde,
snažíme se žít, tak jak to správné snad je,
kdo bez problému životem jde ?

Nikdo, každý máme problémy své, ale o to v životě jde,
překonat sebe samého, překonat svůj strach,
být dobrý, i když zažiješ krach.

Nehledej zlato, ani kameny drahé, nestojí to za to,
projdi myšlenky své.

Je to jen na nás, co v životě hledat chceme,
jestli lásku, peníze, pro co jsi opravdu jdeme ?

Já jdu si pro celý svět, projdu ho tam a zpět,
pak se usadím, s tou snad pravou láskou, mojí milou krásnou,
pár dětí možná mít, zatím to je jen sen,
nechte mě snít.

Posledních března dní

26. března 2016 v 10:30 | J.K |  Básně
Blíží se konec března, měsíc který dlouhý i krátký byl,
stalo se pár věcí o kterých jsi třeba snil.

Spíše ne, měsíc jako každý druhý,
plný mraků i duhy.

Mohlo být hůř, dobrý měsíc to byl, ale o lepším ty jsi snil,
co ty víš, třeba ti svět ten měsíc v příštím dá,
někdo tě určitě rád má.

I když si myslíš, že jsi sám, nejsi!
to zní ze všech stran, to je to, co nám březen dal.

Na straně druhé tento měsíc i bral,
pár životů ze země vzal, nikdy nevíš,
kdy příjde tvůj čas, uslyšíš přízraků hlas.

Užívej posledních března dní,
možná jsou to tvé dny pslední!

Básní pár

25. března 2016 v 13:37 | J.K |  Básně
Každý den píši básní pár, případá mi,
jako bych to už dále znal.

Píši o lásce, která není mou, o noci bezesnou,
smutku i štěstí, jak jsou lidé děsní.

Ale, kdo vlastně celý příběh zná ?
kdo sám sebe opravdu rád má.

Proč zrovna čteš tyto řádky ? možná z neštastné lásky,
nebo jsi člověk, který zrovna štěstí měl,
když přišlo tak jsi bděl.

Přeji ti lásku, dlouhou, krásnou bez velkých lží,
spoustu nocí s ní nebo s ním.

Upřímně jsem rád, že tyto řádky četl někdo dnes,
už musím jít, volá mě les.

Přání poslední

25. března 2016 v 8:00 | J.K |  Básně
Dříve přál jsem si věcí spousty, dnes už jen jedno přání mám,
nechci zůstat sám.

Až jednou si pro mne temno příjde, abych veděl,
že aspoň jedna duše na mě myšlenku bude mít,
budu šťastný, bude klid.

Možná zítra, možná za dvacetpět let si mě vezme běs,
zůstanou jen básně a šumící les.

Ale má duše bude stále žít, v lásce a přátelích mých,
rodině ve všem co jsem měl rád, už nebudu na svém místě stát.

Budu jinde, možná výš, možná níž,
už mě víckrát neuvidíš.