"Vše bere proud děje a času, pouze naše sny zůstávají!"

Duben 2016

Chtít chránit

30. dubna 2016 v 17:44 | J.K |  Básně
Mohu jen přihlížet, jak svět tebe samotnou ničí,
kdo se nad tebou ve stínu tyčí.

Chtít tě chránit, cenu nemá,
to není cesta dobrá.

Nemáš o to zájem, nechceš semnou být,
mohu jen se svojí myšlenkou hnít.

Těch pár chvil, co si v hlavě přemítám,
je jako bych létal, s tebou i zároveň sám byl,
ty chvíle bych tak rád vrátil.

Ale vše to už pryč je, zbyla jen vzpomínka, ubohá melancholie,
co víc dělat se dá, když ztratíte toho, kdo vás nejlíp zná ?!

Sebe lhář

29. dubna 2016 v 17:33 | J.K |  Básně
Vzduch na chvíli obejmul mou tvář,
šeptal, jaký jsem strašní sebe lhář.

Namlouvám si, jak to už nebolí,
když jí vidím, srdce povolí a chce jen s ní být,
nejde to, musím dále jít.

Snažím se, aby ona nevěděla jaké to je,
že semnou život takhle lomcuje.

Nevíš co je pravé a co jen lež je,
ruku v ruce s podlostí a zlostí jde.

Jen ty mě tak dobře znáš, i ty jsi takový sebe lhář...

Světe, tak si mě vem,
spolu tak rádi jdem.

Řeklo se dost!

28. dubna 2016 v 19:00 | J.K |  Básně
Zůstala už pouze slova,
která nechci slyšet v tuto chvíli znova.

Hrnek plný prázdných slov,
spoustu z písní krásných slok.

Jednou pochopím snad, že to byla cesta známá,
ta, která je snad správná, posune mě dál,
někam, kde budu i já král.

Kdo mi tě vlastně vzal ? můžu tě ještě mít ?
Jak jsem mohl dopustit, že jsi odešla, nechci to nechat být...

Možná bych měl, ale mé srdce říká stop,
vrať se a nehledej už strop, on tam není, volnost máš,
možná to půjde, trochu se snaž...

Já asi bohužel vím,
že to nikdy nepochopím, jak někdo může milovat tak moc,
někdo říci, už dost !...

Propast citů

25. dubna 2016 v 19:15 | J.K |  Básně
Propastí hlubokou je a byl vždy můj cit,
čekal jsem asi něco víc.

Jak od života, tak od princezny mé,
nakonec to dopadlo zle.

Láska její, nebyla nikdy má,
moje láska jí asi nebyla dost dobrá.

Možná od jiné, skvělé slečny nejsem daleko,
ale na starou lásku zapomenu přetěžko.

Nevím, jestli dokážu milovat ji,
když láska k té minulé ještě v dáli zní...

Psal jsem o ní..

24. dubna 2016 v 18:39 | J.K |  Básně
Napsal jsem o tobě a pro tebe tisíce krásných slov,
to snad dokázalo, že jsem tě miloval velice moc.

Příjde mi, že si myslíš, že jsem tě nikdy neměl rád,
dobře, možná jsem se k tobě v poslední době moc nechoval.

Ale co jsi čekala, že se vše vrátí ? zapomenu na svůj cit,
slova "jen přátelé" nemůžu už ani říct.

Těžko se koukat do tvých očí, když v nich vidím svůj stín,
tím, že moje plíce chvilkami bere dým, na nic nezapomenu, to vím.

Těžko s tebou mluvím, když vím, že slova neřeknou nic,
skutků nemůžu udělat o moc víc..

Člověk beze jména

23. dubna 2016 v 19:21 | J.K |  Básně
Chci být člověk beze jména,
něco jako prázdná doména, kam si můžu nově napsat vše,
chtěl bych být jiný, nemít cit, jinak světem jít.

Prázdná stránka, něco, kde není nic,
nikdy tam nebude o moc víc.

Nejsem rád, za to jaký jsem,
proč mé city jdou ven ?

Kdybych uměl necítit , vše by tak lehké bylo,
na milovanou osobu by se snadno zapomnělo.

Ale jsem takový, jaký mě napsal čas,
osud dal taky svojí část.

Možná by to bylo lehčí, ale co bych z života měl,
kdybych byl bezcitný jen?

Změnila jsi mě..

22. dubna 2016 v 17:10 | J.K |  Básně
Vzala jsi ze mě vše, to dobro co ve mě bylo,
zbyl jen odpad, tak by se to říci dalo.

Změnila jsi mě, celý můj svět,
do tebe jsem se zamiloval prostě hned.

Nikdy jsem nemiloval nikoho víc, než tebe,
z toho mě každý den večer strašně zebe.

Kvůli tobě jsem lepší člověk chtěl být,
když jsi odešla, neměl bych také jít ?

Udělala jsi ze mě lepšího člověka, lepší bytostí jsem byl,
když jsi odešla, jaký člověk tu zbyl ?!

Od chvíle, co jsem tě poznal, uběhla už cesta dlouhá,
pro tebe to byla jen chvíle pouhá, bezvýznamný člověk,
bezvýznamný rok, pro tebe žádný další krok.

Ospustil, ale nezapomněl

22. dubna 2016 v 13:25 | J.K |  Básně
Nevíš, jestli ti odpustím někdy,
ale já odpustil tehdy, kdy jsi odešla z pokoje, odešla pryč, v té chvíli jsem sumutku byl o něco blíž.

Odpustil, ale nikdy nezapomenu, jak jsem tě na rukou chtěl nosit jen,
být s tebou každý krásný den.

Nezapomenu na tvůj smích, který byl mou jiskrou v očích,
na tvou krásnou tvář, ve které jsem nacházel každou minutu zář,
naše společné dny, byli to úžasné chvíle, ty středy...

Vždy, když středa v týdnu je, na chvilku si sednu a ztichnu,
sedím na posteli, kde jsme sedeli mi dva, vzpomínám na to,
jaká to byla doba.

Jak jsem šťastný chvilku byl,
od té doby už jenom snil...

Život těžší než smrt

21. dubna 2016 v 17:10 | J.K |  Básně
Smutek v očích mám, to mi řekl ten,
kterého opravdu znám.

I když smích ve tváři , oči řeknou své,
dny zdají se být tak dlouhé, vše se táhne, jako starý med,
odešel bych někam daleko, hned.

Nevím jak dlouho to ještě trvat bude, kudy vlastně moje cesta pude,
kde budu mít svoje místo, nikdy nic není úplně jisto...

Z okamžiku na další, vše může špatné být, pak už vážně nevíš,
kam dále jít, pak se zdá být vše pryč, čeká tě oprátka, nebo dlouhá tyč.

Ne! nejsi slaboch, umřít je lehké, život tak těžký je,
jsi člověk, který za něj bojuje !

Bez tvé tváře asi nedokážu žít

21. dubna 2016 v 16:30 | J.K |  Básně
Asi nemám sil, dále jít dýl,
sny jsou, ale už né mé, ty jsi můj sen, o to tu jde..

Sen, který už nikdy nebudu mít, dokážu s tím vůbec žít?!

Byla jsi můj cíl, zároveň můj start,
bez tebe bych byl jiný, chladný snad.

Asi jsi rychle zapomněla na toho,
který tě měl opravdu rád...

V každé smutné písni, co slyším, jsi tam ty,
provázíš mé sny, celé mé dny.

Nechci tě tam nadále mít, ale nevím,
jestli bez tvé tváře dokážu žít..