Černá hodina, černý den,
kdy naposledy vydechnu jen.
Oblaka zakryje černý dým,
všechny sny se rozplynou, to vím.
V ten den, kdy slunce bude přesně v půl,
budu jako vytěžený uhelný důl,
nezbude nic, nic víc.
Budu pryč snad dál, ta chvíle,
které jsem se málo bál.
Občas jsem se trochu bál,
né smrti, tu jsem dobře znal.
Vítat jako starou známou budu jí,
já i ona to ví.
