Ruka se mi klepe, když čtu báseň svou,
jak ta jedna slečna pro mě byla tou jedinou.
Tou, kterou jsme při sobě chtěl neustále mít,
s ní životem chvilku jít.
Nikdy nevíte, co se vám pokazí, ale bylo to tak náhlé,
ještě me z toho zamrazí, jak myslel jsme že to byl sen,
že se probudím a zase bude krásný den.
Ona bude tady, já budu s ní, ach,
jak jsem byl naivní...
Nebyl to sen, ale realita krutá, když asi,
vypršela záruční lhůta.
Nebyl to čas, kdy jsme byl s ní,
byl jsem sám, bez ní, spousty dní.
Lhal jsem si a lžu si dál, jak málo stačí abych se smál,
myslel jsme, že smích vyléčí mou dlaň,
kterou už nedržíš, za lásku zaplatil jsem velkou daň.
nádherná básnička, máš básnické střevo, opravdu se mi moc líbí
