"Vše bere proud děje a času, pouze naše sny zůstávají!"

Květen 2016

Jedna vodácká holka

26. května 2016 v 19:52 | J.K |  Básně
Poznal jsem jednu vodáckou holku,
jako ranní rosa v lese voněla, ach tak krásně zpívala.

Každá chvíle s ní byla jako dar, pár cvaknutí jsem s ní na orlici dal.

Nikdy nezapomenu na její smích, který vždy rozzářil mě víc,
na její hlas, který zůstal snad na vždy v každém z nás.

Těším se, až budu zase jednou s ní na lodi plout,
k nebi se kouknout, světem nechat se pojmout.

Jen s ní do mechu lehnout a snít, jaké by to bylo,
s ní být.

Chtěl bych nekonečně dlouho s ní plout, každému cvaknutí čelit,
snad nikdy se nerozdělit.

Podomní s láskou obchodník

21. května 2016 v 22:10 | J.K |  Básně
Jsem slaboch, hlupák který na tomto světě neprávem je,
proč udělal jsem to, za co mě má duše tak odsuzuje ??!

Mám,spíš jsem měl strašně hodnou slečnu, podvedl jsem,
stydím se za sebe strašně moc, sám sebe mám až dost.

Nikdy by mě nenapadlo, že se to může stát,
nechci tuto hru nadále hrát.

Nechci a nemůžu ti lhát, vám oboum, sám sebe tak nemám rád,
jak jsem to udělat mohl, dvě srdce najednou jsem zmohl.

Kdybych mohl vrátit čas, udělám to, ale pouze s tou vinou musím žít,
nikdy už nebudu takový, jaký jsem chtěl být.

Stal jsem se člověkem, kterého tak nemám rád, lháře, podvodníka,
podomního s láskou obchodníka.

Vzal jsem ti už moc, sám to musím ukončit, už dost...
nemohu ti ubližovat víc, od smutku mám smáčenou líc.

Dvě cesty

19. května 2016 v 19:00 | J.K |  Básně
Utéct, za hory, pár řek, les,
aby mě nedohonil myšlenek běs.

Já vím, že nedokážu utéct sám před sebou,
půjde semnou každou dobrou i zlou dobou.

Občas bych chtěl, abych byl pryč, tam kde není smutek ani chtíč.

Už máme všeho dost, občas nevidím ten moct,
který s tebou možná mám, přemýšlím, že bych ho měl spálit sám.

Nechci ti ublížit, ale nemůžu ani lhát,
nevím kolik času ti mohu ještě dát.

Kolik chvil, dnů týdnů, možná i měsíc to bude,
než se naše cesty rozejdou a ta moje jinudy pude.

Známé příběhy

13. května 2016 v 18:47 | J.K |  Básně
Když čtu si svoje básně o tobě, co dávno už čas vzal,
vážně jsem si myslel, že jsem tě znal.

Desítky básní co jsem napsal jen pro nás dva,
jakou cenu to vlastně má ?

Pro mě to bylo vše co jsem ti mohl dát, šlo to z mého srdce,
víš jak moc jsem tě měl rád.

Říkáš snad, že on tě bude lépe znát?!

Princezno, kdyby jsi věděla, kolik jsem napsal vět, řádků a slok,
možná by slza spadla, které nebyl ani lok.

Ještě teď v sešitech, náhodně v šuplíku najdu nějaký příběh náš,
schovám je všechny, na příští čas, vážně ten příběh znáš ?

Jednoho dne, možná zíta, třeba za pár let, dám ti celý sešit,
stovky smutních či krásných vět, je jen na tobě, co s nimi dále dělat máš,
jsou to tvé příběhy, právě ty, které znáš.

Doufám, že tě má opravdu rád

12. května 2016 v 18:51 | J.K |  Básně
Když jsem tě s ním dnes viděl stát,
pouze vduchu jsem si řekl "doufám, že ji má opravdu rád".

Doufám v to, že tě bude milovat a znát tak jako já,
možná se mi to vše jenom zdá.

Ta bolest, ten smutek co se měnil v dny a měsíce,
nechci zažít už nikdy více.

Toho všeho bylo už dávno dost, dnes jsem ve štěstí host,
pouze na chvíli se štěstí dotýkám, i tak, se smutkem se potýkám.

Naučil jsem se s tím už dávno žít, nebojím se dále jít,kdo ví, možná to vše byl pouze test, po kterém příjde ještě horší trest.

Více smutku, všeho toho co nemám rád, kde se může tolik špatných věcí v lidech brát?

Říkám sám sobě : "vydrž, bude líp", jak bych chtěl s tou bolestí umět žít,
vše to přebolí, ale vzpomínky zůstanou dál, na tu, kterou jsem znal...

Její přání

11. května 2016 v 19:00 | J.K |  Básně
Zavři oči lásko, něco si přej,
jako každý den, když u rybníka spolu jdem.

Snad přání tvé je, abychom spolu byli pár krásných chvil,
říkáš mi, abych s tebou ještě chvilku byl.

Každou minutu života bych ti dal, každou slzu poslal dál,
tak jsem to doposud znal.

Ale, nevím jestli to tak půjde dál, tolik mě už život vzal,
co kdyby mi i tebe chtěl časem vzít ? jak bych mohl světem jít ?

Tomu je ale dána budoucnost, jiný čas, né ten co vidím v nás,
dnes je tomu jinak , zítra bude zas, třeba uslyšíš jiného hlas...

Jít s láskou?!

10. května 2016 v 20:50 | J.K |  Básně
Co je vlastně láska ? připadá mi, jako lepící páska,
které se stačí dotknout a už jí na sobě máš, když se vytratí,
to tak dobře znáš.

V těle ti mrazí, hlavu jako kdyby jsi ve vodě neustále měl,
nikdy nespal, ale bděl.

Svět končí pro vás dva, proč to člověk tak rychle vzdá?

Dvě duše, dva lidé, co spolu mohli být úžasně dlouhý čas,
kam se to podělo, kde je to v nás ?

Utopen v myšlenkách, nechceš spát, ve snech se vracíš do svých ztrát,
k lásce, která už s jiným leží, je to jako když všude sněží, jen zima a chlad.

Láska umí krásná být, ale pomíjivá umí být,
vyplatí se světem, právě s ní jít ?

Chvíle plná víl

10. května 2016 v 17:52 | J.K |  Básně
Občas nemá smysl koukat na svět moc,
pouze zavřít oči stačí, když máš všeho dost.

Chvilku pouhou ve svých myšlenkách být,
nikdy neuškodí trochu snít.

Být ve svém světe, plného všeho co máš rád,
čekat, než nastane temný zvrat, otevřou se oči...

Do výhledu tvého slza vyškočí.

Není jedna, je jich celý džbán, ten pocit ti byl do života dán,
aby jsi si vážil všech krásných chvil, slečen ve tvém životě, těch něžných víl.

Princezen, kterých není nikdy dost, když jedna skončí občas přepadne tě zlost,
ale místo vyplní jiná, lepší snad, třeba právě tu máš spoustu dní znát.

Vždy přítomná faleš

8. května 2016 v 19:21 | J.K |  Básně
Mrzí mě to, asi ti nemůžu lásku dát,
nechci jí takhle násilím hnát.

Nechápu, jak se to mohlo stát, já vím že tě mám rád,
ale nemiluju, to ne, proč to tahle je ?

Kdybych si mohl vybrat, komu svojí lásku dát,
byla by jsi to ty, ale nemůžu, jak si teď pomůžu ?

Nevím, jak dlouho s tebou ještě můžu být,
jestli láska příjde, nebo jí jinám mám hledat jinám jít.

Nechci ti takhle lhát, vždyť víš že tě mám rád,
ale asi nemůžu ti dát víc, proč smutkem se bude plnit tvá líc?

Ublížit ti ? to radši nebudu nikdy šťastný,
proč je celý svět tak falešný ?

Říkám svět, tím myslím nás, lidský lží hlas,
nemáme sílu, pravdu říct, kdo ti řekně o tobě víc ?!

Ruce spálené od světa

4. května 2016 v 20:34 | J.K |  Básně
Ruce spálené od světa mám,
do tvých dlaní je rád svěřím, dám.

Právě tobě, ano slečno má,
jsi až moc hodná, na mě , na člověka zlého,
málo dobrého ve mě zbylo.

Ale to ty nevíš, neřekl jsem ti, co vše v sobě ještě mám,
že vše z minulosti si nesu, bohužel ponesu to dál, lituju toho, čeho jsme se vzdal.

Je to dobře, že jsem nebojoval dřív,
teď toho mám o mnoho víc.

Jsem za to strašně rád,
rád, že tě mohu znát.

Chci s tebou zažít pár krásných chvil,
ty, které jsem dlouho nezažil...