"Vše bere proud děje a času, pouze naše sny zůstávají!"

Září 2016

Naposled svítá

30. září 2016 v 18:38 | J.K |  Básně
Naposled svítá, poslední parsek slunce kreslí na tvou tvář,
jen jeden z mnoha ? ne, poslední...

Možná nevěříš, ale je to tak,
nebude slunce, jen tmavý, černý mrak.

Rád bych věřil a řekl, že to pravda není
lidé se ve skutečnosti strašně rychle mění.

Z přítele, nepřítel se během chvíle může stát,
z lásky člověk, co chce si jenom hrát.

Naposled svítá a slunce už vyšlo a nikdo mu nebrání roznášet svou zář,
naposledy otevíráš svůj oblíbený snář.

Hledáš význam tvého posledního snu,
zdálo se ti o tvém posledním, ale krásném dnu.

Všude slunce, na obloze ani mrak,
ano je tomu tak...

Naposled svítá,ty víš,
že už mě víckrát neuvidíš...

Když jsem úsměv v duši měl

30. září 2016 v 17:23 | J.K |  Básně
Dnes mi řekla princezna bývalého snu, že už nejsme jako dřív,
že na tváři i v duši jsem úsměv měl, někde jsem ho prý zapomněl.

Ano, už nežiji ve světa lží, na ty dávno nevěřím,
trochu méně smíchu zdobí mou tvář, ach, jaký jsem lhář.

Už nevidí toho kluka, co před rokem se s ní v altánku scházel,
také bych ho našel rád, měl jsem ho celkem rád.

Nejsem ten, co do očí se jí dívá dnes, už nerozumím tolik,
jak krásně šumí les, hory neodhodí už mé problémy v dál,
na to jsem v minulosti dost spoléhal.

Už to nejde, nemohu horu zatížit víc,
už nepojme ani kapku slze líc...



Odchází poustevník

25. září 2016 v 17:41 | J.K |  Básně
Odcházím do hor, poustevník tvůj, váš,
tak jaký jsem byl, jak mě znáš, ráda snad máš ..

Sám, pouze já, hora a les, můj přítel,
věrnější než nejvěrnější pes.

Možná už zůstanu v tajemnu hory, pohltí mně dým,
to já moc dobře vím, nesmím.

Nemohu zůstat jen já hora a les, po čase,
vzal by mě světa běs, nevrátil vám, ten pocit trochu znám.

Chtěl bych , všechny vás s sebou vzít, zůstat i jít,
běžet či snít, vše co jen rád mám, to vše horám dám.

Dám vše, jen život svůj ještě na čas krátký ponechám,
abych se rozloučil s těmi, co rád mám.

Jen chvilka štěstí

18. září 2016 v 19:00 | J.K |  Básně
Vzpomínám na náš společný svět,
ze kterého se dávno stal už jenom led.

Byl to čas, kdy jsem štěstí cítil snad, miloval..
neměl jen rád.

Dávno už se to zdá být, jak jsem o tom mohl snít,
o štěstí, lásku kterou jsem chtěl, jen pouhopouhý měsíc ve svých dlaních měl.

Byla jsi můj splněný sen, nejhezčí ze všech dní byl den,
kdy jsem byl s tebou sám, jen .

Čekám, kdy u dveří pokoje uslyším tvůj hlas,
další den plný krás.

Ale ne, už nikdy to nebude jako dřív..

Naivní kluk, co o lásce snil,
jen chvilku šťastným byl.

Citát #11

18. září 2016 v 13:02 | J.K |  Citáty

"Není nejhorší udělat nějakou chybu, o které víte,
nejhorší je chtít vrátit čas, aby se nestala"

Co vzal čas ?

17. září 2016 v 18:52 | J.K |  Básně
Co vše už nám vzal čas?
odešlo a už zůstalo pouze v nás .

Lidé, co svoje místo už v temnotě našli,
za roh života nadobro zašli..

Zůstali v myšlenkách, vzpomínek nám,
jak jsme je milovali, ano i já ten pocit znám.

Nejde jen o smrt, odchod může i jen z našeho života být,
občas je dobré nechat někoho jít.

Snažíme se udržet jeho co to jde , když odejde...
nevíme kam dál, kdo se toho také bál ?

Snový lesní sál

15. září 2016 v 19:00 | J.K |  Básně
Kam odcházím, když jdu spát,
většinou tam, kde to mám vážně rád.

Je tam spousta lidí, vlastně jen pár,
ty, které opravdu rád mám.

Není tam místo, pro zlobu, minulost či stres,
je to velká krajina, jeden velký les.

Je to takový velký lesní sál, toho kdo tam na kytaru hrál,
jsem dříve moc dobře znal.

Nikdy nebyl v koutě, vždy reflektor mířil na tu tvář,
nikdy jsem si nepřipadal, jako velký lhář.

Nemohl jsem ti vše říct, vlastně jsem nestihl říct víc,
nemohl jsem, kam sahá vzpomínka má, ta poslední,
ta jediná.

Příběh z první linie

11. září 2016 v 18:30 | J.K |  Básně
Když zazněla první rána, doufal jsem v to,
že jen proletěla vrána, ach, hlupák..
Netušil jsem, co se bude dít,
dřív jsem mohl o první linii pouze snít.
Dnes, od první uniformy je to skoro 6 let,v první linii,
člověk se naučí nenávidět svět.
Výstřel padl, s ním i přítel, bratr náš,
v této nekonečné hře, pouze obyčejný hráč.
Nikdo neví, kolik let na zemi ještě má,
natož hráč, jako jsem také já.
Spoustu mužů a žen, co se snaží bránit váš klidný den,
v prvních liniích, kde den nekončí v temnou noc, kde nemáš vlastně žádnou moc.
První linie, můj sen,
hlupákem jsem byl jen....

Stromů svět

8. září 2016 v 19:44 | J.K |  Básně
Dalekou cestu ještě mám,
dávno zůstal jsem na ní sám.

Strom po stromu, další kopec i řeku míjím dál,
na kytaru u ohně jsem dříve rád hrál.

Dnes už nechodím ani spát, oheň a písně nemám rád,
jsem sám, poslední tramp, kterého já znám.

Milující les, těch stromů pár, zbytek přírody už zmizel v dál,
je dávno pryč, už dlouho nebyl o moc blíž.

Ty dny v lese, kterých si vážím každým dnem víc,
jsou dny, kdy od krve a slz mám zamokřenou líc.

Nevidím už skoro nic, jen světa zlo, pár lidí,
co ublížit dokáže nám, ano, i sebe dobře znám.

Nejsem dobrý člověk, ale ani zlý snad,
dělám pouze to, co cítím a mám rád...

Zklamal jsem, opustil

4. září 2016 v 14:44 | J.K |  Básně
Odejít od člověka, který vás miluje víc než svět,
je to nejhorší co můžeš udělat klidně hned.

Nevrátíte ten krok, ani nechcete snad,
udělal jsem to, cítím se jako podlý had.

Né jako člověk, jako nějaký odpad se zdám být,
o čem se mi asi bude zdát, o čem bych měl snít??

Začínám mít dost, světa pudu , zla,
proč jsem to udělal zrovna já ?!

Nemyslel jsem , že bych mohl takový "člověk" být,
jak mám s tou vinou světem jít ?!

Nechci odpuštění, to si nezašloužím snad,
opustil jsem člověka, který mě měl nadevše rád...