"Vše bere proud děje a času, pouze naše sny zůstávají!"

Listopad 2016

Zamokřená líc

25. listopadu 2016 v 19:00 | J.K |  Básně
Ze dne na den mizíme, nezůstane skoro nic,
pouze několik lidí, kteří od slz mají zamokřenou líc.

Tak to kráčí měsíc a pár, pak se zapomíná na to,
co kdo člověk člověku dal.

Zůstane náhrobek, pár starých fotek, možná pár děl,
zvuk písně, kterou rád po nocích pěl.

Pokoj, byt, kde žil se vyprázdní, věci jeho vyhodí,
krabice jedna možná zbude, tak to s většinou z nás pude.

Staré lásky, světa vrásky, vše tu bude dál,
"v myšlence je síla" říkáš, to by si snad přál.

Uplyne mnoho let, ty už ani nevíš, jak vypadal nebo kým byl,
s kým se bavil, co měl rád, o čem v životě snil.

Nemrzí tě to, nepamatuješ už na ten čas, kdy ti byl přítelem,
slyšel jsi jeho dobrácký hlas.

Ale já pamatuji, na každé jeho slovo, jeho čin, to co on chtěl,
já snad vím.

Už to nebude jako dřív, už se neobjeví u dveří, nepodá ruku, nebude tu,
ale bude v našich srdcích, myšlenkách a v činech.

Bratr, přítel, zemřel zlou člověka vůlí, takovou,
co každé srdce půlí.

Bylo to za nás, v nesmyslné válce, k čemu jsou medaile,
když žil tak krátce??!

Podstata sebe sám.

22. listopadu 2016 v 18:44 | J.K |  Básně
Nechci už snad nikam ani daleko jít,
vše co bych chtěl, na jednom místě mít.

Ale, tak blízko vše se zdá,
přitom realita strašně vzdálená.

V tom je asi osud, či skrytá síla,
co mě každým dnem, víc a více sžírá.

Občas pár pocitů mám, jako bych to už dávno nebyl já,
schránka, co se snaží mnou být, mohlo by jí to i více jít.

V horách, tam jsem to snad trochu já,
spíš osoba mně nejvíce podobná.

Jednou se vzbudím, ať za den, či pár let, kdy řeknu si,
jak krásný je tenhle svět.

V malém domku, v horách, spoustě skal,
za ten život, spoustu bych toho dal.

Ptáš se, jestli i život bych dal ? ne,
ten jediný jsem hoře vzal.

Obětuji spoustu, ale podstatu sebe sám nedám dál,
pouze lidem, kterým už jsem kousek sebe dal.

Světa záře

21. listopadu 2016 v 19:00 | J.K |  Básně
Kam odešla světa záře,
snad optiskla se do polštáře, kde spíš.

Každé ráno budíš své oči v další den,
přemýšlíš, jaký se ti asi mohl zdát sen, byl krásný?

Doufám,že byl plný květin, či hor,
někde v dáli, kde krásně hučí bor.

Radši nemyslíš a zapomínáš na krásu snů,
čelíš dalšímu zlu dnů.

Už dávno nemáš strach, to víš,
nad čím stále přemýšlíš ?

Či sníš?...

Džus z kupé číslo 3

21. listopadu 2016 v 18:11 | J.K |  Básně
Sedl jsem si ve vlaku do kupé číslo tři,
seděla tam slečna, džusové měla dny.

V ruce jeden džus, tuším clever značky,
proč jen líbí se jí, tyto chemické hračky?

Vypadala smutně, úsměv nezdobil její tvář,
asi moc jí nechutnal, ten jablečný sráč.

Chvilku četla si knihu, oranžový obal měla,
možná jsem chtěl, aby promluvila.

Chtěl jsem jí říci, že s úsměvem by jí to slušilo víc,
nakonec řekl, pozdě a nebylo z toho nic.

Mlčel jsem, třeba se mě bála.. nebo proč ona,
ani trochu se neusmála ?

Naděje a strach

14. listopadu 2016 v 17:29 | J.K |  Básně
Žije jedna slečna, velice sličná,
strach veliký ona má, co jí svět přichystá.

Za pár dní, dozví se od doktorů pravdu,
snad dobrou, která nezůstane vzadu.

Chápu, že strach má, máš, i já ho mám,
ale to zvládneš, vše dáš, vždyť spoustu lidí máš.

Když jsi mě to řekla, nevěděl jsem co říct,
jen to, že věřím, že to nebude nic.

Nemůže, protože jsi skvělá, jedna znejlepších, které znám,
nechci o tebe přijít, rád tě mám.

Jsi silná, zvládla jsi už mnoho ze světa lží,
zvládneš vše, co ti osud naloží!

Dochází mě slova, chtěl bych spoustu říct,
ale, vlastně nechceš slyšet o moc víc.

Nemůžu říct víc,
pár obětí daruji, víc nemůžu nic.

Štěstí políbení

7. listopadu 2016 v 19:17 | J.K |  Básně
Soumrak provází kroky mé, ty poslední, né jediné,
šel jsem už párkrát a půjdu zas, tam, kam povede mě její hlas.

Možná naivně, ale odhodlaně chtěl bych jít,
o trochu více cukru v šálku kávy mít.

Hořkosti už dost, víc snad potřeba není,
trochou smůlou celý ten hrnek smrdí...

Ale je můj a s tím musím umět žít,
vše špatné úsměvem snažím se krýt, vždy to nejde.

Právě ve dny, kdy smutek se do očí vkrádá,
v týdny chci slyšet, že mě máš ráda, hlase.

Ptáš se, čí je ten hlas ? snad všech světa krás,
asi sám nevím, čí by měl být, nestačí o světě jenom snít.

Přesto sním, o lepších dnech, možná už zítra si mě najdeš, přec,
svět tak velký není, stačí jen trochu štěstí políbení.

Zpověď lesníkova

5. listopadu 2016 v 18:30 | J.K |  Básně
Prolitá krev, avšak nejsem vrahem,
zasazený strom, ale nejsem světa pánem.

Vystřelený náboj, ale armáda není rodina má,
miluji les, tam se má duše šťastá zdá.

Říkají mě různě, vrahu i kat,
ale zvěř i přírodu já mám velice rád.

Mrzí mě každá z těch pomluv, chvil,
vždy jsem věřil na sílu lesních víl.

Jsem pouze lesník, malý pán,
člověk s velký srdcem, který je k lesu přikován.