"Vše bere proud děje a času, pouze naše sny zůstávají!"

Leden 2017

Jsi šťastná ?!

28. ledna 2017 v 20:23 | J.K |  Moje myšlenky
On : "Takhle už to dál nejde...a ty to víš"
Ona: "Ale , co když to nepůjde, nechci o tebe přijít"
On: "Musí, proč by to nemohlo fungovat?!"
- Následoval dlouhý polibek, byl to ten nejlepší v mém životě,
pro ní ne... byla smutná. Věděla, že mě nemůže milovat tak, jako já ji....
*O tři týdny později...
Ona se slzy v očích: "Takhle to nejde dál, nemůžu s tebou dále být, nemůžu tě milovat.."
Ona: "musím už jít.." s pláčem odcházela z pokoje.
- On nedokázal nic říci, jediné co dokázal, bylo zadržet slzy a snažit se probudit
z toho hrozného snu, neprobudil se...
-Chtěl ji chytit za ruku, říct jí, jak jí strašně miluje a že bez ní nedokáže žít,
ale věděl, že by jí ještě více ublížil... Miloval jí tak, že se jí musel vzdát,
aby byla šťastná... je šťastná ??

-Je to rok, oba mají svůj život, svoje partnery, své sny, svoje chvíle...
Jsou však oba šťastní? Jeden z nich ne...

-Možná mohl udělat víc, víc pro to, aby byl s tím, kdo mu dával důvod jít dál,
kdo byl světlo v jeho temnu,kdo...už nikdo.

Citát #12

28. ledna 2017 v 20:05 | J.K |  Citáty

"Občas si nedokážeme představit život bez někoho, na kom nám velice záleží, ale když odejde, tak nám nic jiného nezbude, než bez něj svůj život žít.."

Trampský sen

25. ledna 2017 v 21:15 | J.K |  Básně
Mám rád jak šumí v noci les, jen občas v dáli,
tam za horou a řekou, trampové své písně hráli.

Málo hrají, asi praskla poslední struna, možná není už na co hrát,
nikdo už snad nemá trampy rád.

Ty noci u ohně v lese, za zvuků kytary, strun, nikdo už se nevrací,
k té noční hrstce snů.

Kdo pod celtu ulehne, každý lehá sám, ke komu se přitulit,
k lesu tramp je uvázán.

Nejde jen o kytaru, oheň či les, tramp ví moc dobře, jak krásně voní bez, ví také jméno přátel svých, těch živých, i pod zem ukrytých.

To je úděl, tak to má být, správný tramp dobře ví,
jak v přírodě i v lidském světě žít.

Bude to rok

6. ledna 2017 v 20:35 | J.K |  Básně
Kam odešly moje plány, ty, kterých jsme plnou mysl měl,
kde je člověk, se kterým jsem to vše vyplniti chtěl.

Dávno dál, o stovky kilometrů dál, než jsem dnes já,
přitom , jen dva metry, každý všední den, od mé lavice sedává.

Stalo se toho hodně za ten dlouhý rok, připadám si,
jako, kdybych neudělal ani jeden zásadní krok.

Rok, co už nemám v náručích tebe, co koně jsi ráda měla,
dnes už nejsi pro mě i koně stejně zapálená.

Nemůžeme spolu trávit čas, i kdybychom oba chtěli, nebude to tak,
jako před rokem jsme to měli.

Ty máš jeho, já mám ji, i přes to vše,
jsme spolu tak trochu spojeni.

Jak jsi řekla : "vždy mezi námi byl zvláštní vtah" ,
než začly padat slzy, velké jako hrách.

U mě né.. občas ukápla slza, nad fotkou, konverzací, vším co bylo,
o všem tom se tak krásně snilo.

Bude to rok, co v náručí tě už nebudu mít, nesmutním, vzpomínám snad,
o tom jak jsem tě princezno, měl velice rád...!