"Vše bere proud děje a času, pouze naše sny zůstávají!"

Květen 2017

Sedím sám

24. května 2017 v 20:32 | J.K |  Básně
Tam kde sedím dnes, už není velký šumící bor,
ten krásný sen, jménem les.

Nejsem tu, obklopen lidmi, přáteli a spousty tvorů, které jsem tak měl rád,
chtěl každým dnem je více a více znát, sedím asi sám...

Samozřejmě, úplně sám se také nedá říci, avšak už nemám úsvěm,
tam kde dříve jen on byl, nahoře na líci.

Jak plyne čas i myšlenky s ním odchází dál, sny které jsme uskutečnít chtěl,
už dávno jiné mám, jestli myslím, zda jsou lepší ? Nejsou..

Byli čisté, nebyli od prachu a saze, co jsem nachytal a bohužel nachytám zase.

Zašpinil jsem se světem, jeho zlobou a smutkem, to už neodčiním ani tisícím dobrým skutkem,
i když bych velmi rád.

Tolik křivdy co dosedlo na hlavu mou, tou poslední, jedinou, vše nejde napravit,
děj se nedá vrátit a žít znovu, trochu jinak snad, ačkoliv bych za to byl velice rád.

Sedím sám, poslední bílý, orosený hrníček čaje dopíjím, má ohromný význam v proudu času,
snad trochu pochytil jsem z tónů jeho hlasu.

Místo stínu, světa proud

5. května 2017 v 19:00 | J.K |  Básně
Kam dopadá stín světa proud,
na místa, které se nechtějí už ani hnout.

Nemají kam, temno zastavilo jejich pohyb vpřed,
mohou už rozpadat a tát jako zmrzlý led.

Co vlastně mohou? to ony nevědí, možná jim už nezáleží kam jít dál,
taky jsem jen tak stál, pozoroval květin květ, koukal na tento podivný svět,
vlastně je prázdný.

Možná jen pro mne prázdný se zdá být, vše už bylo vysněno, všechny poklady nalezeny,
už není co hledat víc, náš život jako řeka bude dále týct, kdo ví kam?

Někdo snad řekne, kde místo je na světě, kde bych měl být, o čem snít, kým být,
vlastně ne, chtěl bych vědět víc ? zdá se že už hodně o životě vím, zažil jsem už dost,
promrzal až na kost, hřál se ve světle můz, propadl se na dno lůz, kam dál ?

Připadám si, jako bych tu už takto párkrát stál, dělal neustále jednu chybu z nich,
pak spadl jako vločka a roztál jako sníh s příměsí kapky krve,
to by bylo jak prve, když ve sněhu jsem ležel pouze na chvíli, nikoliv dlouze...

To byl ale příběh, o něm zase jindy drazí, z toho mě ještě dnes na srdci mrazí.