"Vše bere proud děje a času, pouze naše sny zůstávají!"

Říjen 2017

Prosba

29. října 2017 v 18:00 | J.K |  Básně
Volal prosil nebe ať vrátí zpátky čas,
zůstalo jen kousek hrdosti a sebe, jen hrubý smutný hlas.

,,Není kdo by slyšel" : přítel řekl mu kruté pravdy.

Přes vše co věděl, do nebe volal dál, ohněm dopis poslal,
k nebesův v mráčku dýmu, došlo mu že nemá na vše už sílu, byl sám.

Nevěděl kudy kam, nechtěl se světem hrát tento smutný klam,
už nevolá, neprosí...

Občas přepadne ho stesk, možná po krásné hoře co tyčila se v dáli,
jak miloval ty mohutné skály, kouká na ně stále, avšak v prázdném sále.

Jas

28. října 2017 v 19:00 | J.K |  Básně
Je spoustu vět co řekl bych velmi rád,
avšak musím se zastavit, na malý okamžik stát.

Popřemýšlet o každém slovu, co vypustím na světlo světa,
mohl bych ublížit, pak se samovolným rozhodováním byla by veta.

Nechci nabádat, nikdo nedal mi práv víc,
ani bych nechtěl, nevzal bych si nic.

Něco má nějak být, nikdo neví jak,
avšak jednou poznáme, všechny chyby, rozhodnutí správná, obklopí nás jas,
ten, který je neustále v nás.

Hráč se světem

27. října 2017 v 18:23 | J.K |  Básně
Je jen lidí pár s kterými šťastný mohu být,
avšak už šťastní jsou nemohl bych si dovolit jim jejich radost vzít.

Vyhřívám se ve stínu jejich úsměvů, jsem s nimi rád,
každá chvilka kterou strávím v jejich opojení... co bych povídal, nic lepšího na světě není.

Za jejich rozzářenou líc jsem jim velice vděčný,
mám je všechny nadevše rád, snad jsem dobrý přítel, kamarád.

Sic zdá se vše býti krásné a sluncem zalito, není tomu tak,
nad hlavou tyčí se nekonečný mrak, jménem smutek.

Ano, bohužel je tomu tak a jen málokdo změnit situaci v lepší zmůže,
nikdo z nich však nechápe do jaké jsem se dostal kůže.

Už nemohu změnit činy, které napáchal smutný člověk jménem mým
je to má chyba, to už dávno vše vím.

Nemohu však souhlasit se vším, co na mou hlavu padá z úst lidí co sotva znají mojí tvář,
zamrzí každé slovo, i přesto zůstávám se světem hráč.

Citát #15

26. října 2017 v 18:00 | J.K |  Citáty
,,Jediné z čeho musíš mít v životě opravdu strach jsou tvoje myšlenky,
protože většinou jenom ony stojí mezi tebou a tvým cílem!"

Slůně v oparu

25. října 2017 v 19:00 | J.K |  Básně
V oparu chmelové vůně v poza šeru
vidím jak v dálce běží polochromé slůně.

Cupitá krokem velkým jako celý jeden svět
běží do Afriky snad se jednou vrátí zpět.

Svoji šedou barvou nepravidelným krokem
rozzáří úsměv všem co nachází se nad chmelovým mokem.

Jenž mysl lidí zatemněna se zdá být alkoholem smutek strach
na paměti musíme mít že hlava je našich snů pravý vrah.

Myšlenky o podzimu

25. října 2017 v 18:00 | J.K |  Moje myšlenky
Zdravím mé čtenáře, i když vás moc není, rád bych se s vámi podělil (po dlouhé době)
o pár myšlenek o podzimu.
Minulý rok přesněji 16.října 2016 jsem o podzimu také psal, ale dnes to bude jiné.

Co pro mě znamená podzim ?
Asi jako pro každého krásná leč depresivní čas, všude spousty barev, tak trochu už cítíme chuť
dalšího roku, není tomu tak ?
Já osobně doufám, ostatně jako každý rok, v lepší dny, že nadobro přestanu s prokrastinací, začnu se více učit...
Takové ty klasické sliby, které se snažíme si plnit, bohužel většinou marně.

Ale dost o mě.... jak vidíte podzim vy ? je to pro vás pouze halda depresivních chvílí
nebo v něm vidíte něco víc ? krásné chvíle v listí, u kamen s milovanou osobou.
V čem podle vás tkví kouzlo podzimu ?

Budu rád, když mě napíšete jak to vidíte vy.

Loučím se s vámi, mějte se krásně a i přes možné nepřízně podzimu nahoďte úsměv ať vám lidé mají co vracet!
S pozdravem Jarda.

V opilosti

23. října 2017 v 20:02 | J.K |  Básně
Vítám tě, čtenáři a předem se omlouvám za tuto báseň. Jak název napovídá, psal jsme jí v opilosti,
omlouvám se za chyby, za obsah, za pocity.
Užíjte si báseň i dnešní večer. Zdraví Jarda.

V opilosti píši vět jak velký je náš svět
kam vyplatí se jít v co věřit zda chci snít,
vůbec chci tu být ?!

Nevím,
nejsme si jist za co stojí můj svět, prošel jsme ho stokrát tam a tisíckrát zpět
nemám v co věřiti víc něž rozzáří se štěstí svíc
pohár vína je více než nic

Na co myslím když pohrdám světem vším co svaté bylo ?

Nic mě nerozzářilo, už jsem neměl sil, nebyl důvod proč chtít víc,
já sedíc, sníc

Už nikdo nechápe problémy a sny v co nenaplnil jsme v krátkém životě světa stín
ač zmámen alkoholem vše podstatné už vím

Lež vždy lží a pravda v šeru všeho zní jako hlasný chór
pocity jako mor, prázdný svět.

Co řekl svět?!

11. října 2017 v 19:00 | J.K |  Básně
Je pár věcí o co jsme v životě žádal přec
dostal jsem jen prachu hrst, sen jsem ztratil včera avšak je dnes
připadám si jako lišák v lese schovaný

Proč Člověk trestán jest za honbu za štěstím
zdá se na dosah jen natáhnout ruku....

Svět řekl : ,,Pár prstů pryč!"
jak to bude dál ty už víš, nadále o všem jen sníš

Kdo by dovolil si snad o Světu rozhodnutí říci slov pár
žádná odezva, vůbec nikdo neřekne slov

,,Přeji šťastný lov" přitakal Svět viděl tu hrůzu jak na tělu
tak v hlavě jako by bubnovalo třista lidí na bubnů pár
kde jsi Světe?! Tam kde dříve jsi stál....

Pozlátko

8. října 2017 v 15:26 | J.K |  Básně
Hašlerka na jazyku sládne, hořkne chuť se s chutí střídá
jako mění se pocity, slova, činy

Celý svět je jako bonbón v obalu z plastu
obklopený pozlátkem z alabastru ten rozbitý zdá se být

Když v puse cítím tu chuť, jako cítil bych slzu všech lidí
která stéká po víčku pokračuje dál a dál na zem padá, do propasti jménem hněv

Zuří se člověk na člověka nenávistí vrhá zlověstný stín
jednoho dne to vše skončí až obrátí se každý v čin

Loučím se Horo!

1. října 2017 v 19:00 | J.K |  Básně
Loučím se s horou s lesní říčkou
s jelenem v říji
musím už jít došly mně síly

Se střepem v noze a smutkem v srdci
avšak vrátím se velice brzy

Už teď vím louko
skálo a prameni

Počkáš tu na mě až se čas naplní

Bude to věčnost či chvíle pouhá
to rozhodne převládajících vandrovníků touha