"Vše bere proud děje a času, pouze naše sny zůstávají!"

Listopad 2017

Země oliv a vína

25. listopadu 2017 v 19:00 | J.K |  Básně
Již za čtyři dny jedu na jednu z podzimních cest,
snad Řím na mě nechystá žádnou lest, těším se ? nevím.....

Spousty lidí o cestu za pár kaček daleko sní, já také,
ale kdo ví, možná na ní není vhodný čas, mám zůstat při krbu, se sklenkou vína,
to by nebylo špatné, bylo by to príma.

Sám jsem se měl vydat, autobusem v širý kraj oliv a vína,
třeba to bude dobré, nebude smutek ani zima.

Až budu zpět dám vám fotek pár, smutných, s krásnou duší,
ten kdo neví, moc dobře tuší .

Jednou se rozední

19. listopadu 2017 v 19:49 | J.K |  Básně
Kapka za kapkou po oknu stéká, v studený zimní čas,
vyčkáváš prvního sněhu, ne deště žádný jas.

Ach kolik hodin za oknem pohledem na šedivou pláň parku,
cítíš? už sama noc má na kahánku, slunka svit prodírá se temným hvozdem.

Není tomu dlouho, co v noc víru jsem měl,
ve sny, že každý najde cestu ve stínu tmy.

Kde je ta chvíle ? kde zní praskot ohně, chuť naděje?
již je vše pryč, nic z toho víckrát neuvidíš..

Zůstala naděje, avšak vkrádá se strach,
kdo ví, kdo slyšel když od úst nevyšel pouze sypký prach.

Vodě jsem řekl ať déšť pošle směrem co ukázala paže má.

Oheň požádal jsem aby odnesl má přání tajemná na křídle kouře.

Větru pošeptal krásná slova co plula krajinou spousty dní.

A tobě ? Pouze přál ať se jednou rozední.

S příchutí Tramínu

11. listopadu 2017 v 17:08 | J.K |  Básně
Sklenka vína do hrdla padá, bylo tomu včera bude i dnes,
tolik vína jako celý světa les.

Nesmí se píti na žal, pouze dopomoci k myšlenek pár,
nejsem já ten, on, co ti básničku psal, dnes již ne.

Nevím, pro koho tvořím slova, ze slov věty a verše,
světy, lži, ach kolik vás tu je ?

Třeba jsem sám, sedím na staré rozpadlé lavici, v ruce posledních vína lok,
stačí udělat jeden krok ? a kam ?! Osude řekni! Klidně se vzdám..

O tom je vlastně celý svět, plný krás....
připadat si jako ječmene klas, nikdy sám.