"Mít rád je jako oheň v kamnech. Milovat je jako požár"

Neviděno, necítěno

19. prosince 2017 v 20:21 | J.K |  Básně
Vločka za vločkou na zem padá a taje,
tomu jsem měl říci ,,krása krás" né tobě...
zřel jsem nejedny přenádherné kraje.

Ač už nevím, jak přesně voní tvůj vlas, jak pohlazení něžné
v hřejivý den, kdy slyšel jsem klepot na dveře,
dnes nevím a neznám o moc víc.

Neznám zhola nic.

Sněhy se s mrazy střídá, tomu říkám pravá lež,
omrzliny, pláč a zem pustá, prokletí né můza...

Vše pouhý vtip, rozmar světu který nám byl dán,
ach, jak já to tu dobře znám, přec tolik neviděno, necítěno...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. prosince 2017 v 3:36 | Reagovat

Tak smutná mysl!

2 Ortie Ortie | Web | 20. prosince 2017 v 10:18 | Reagovat

Krásná, ale poměrně smutná báseň, ještě uvidím, jak na mě bude působit po dalším přečtení.

3 J K J K | 20. prosince 2017 v 11:52 | Reagovat

[1]: Mysl čistá, občas střípek vydoluje se napovrch.

4 J K J K | 20. prosince 2017 v 11:52 | Reagovat

[2]: Děkuji. Ano s tím mohu jen souhlasit.

5 Shadow Shadow | Web | 22. prosince 2017 v 14:16 | Reagovat

nadhera

6 J K J K | 23. prosince 2017 v 15:11 | Reagovat

[5]: Děkuji

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. ledna 2018 v 15:07 | Reagovat

Taje
dech
pozoruji vločku jak
taje
a říkám si
ta je
:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama